Hlad

pár věcí
ještě doma máš
a v srdci zeje
ohromná díra
bolest co uvnitř
ukrýváš
a strach
na jaký se
nezapomíná
jak svěrací kazajka
tvé ruce spoutá
jak bodavá vzpomínka
co byla
nejvíc hloupá
ústa co na slova
jsou často
skoupá
...
jak moc naivní
je tahle představa
nedokonalosti
když hladoví hosti
místo hostiny
ohlodávaj kosti
...