Cela

Má mysl jak cela,
na doživotí byla jen.
Co dostalo se dovnitř,
už nepustila ven.

Všech radosti,starosti,bol i žal,
já, už neunesla dál.
Byla jsem toho všeho plná moc,
mnou zmítala strašná beznaděj a
bezmoc.

Ta cela je tak malá,
málo místa má,
dlouho to všechno, nevydržela.

Já pro některé tu chtěla být,
ale at' nechtějí,
takovou to mě mít.

Ted' doma,-sama jak v cele jsem,
prosím,
pomozte mi z ní,
pomozte mi ven.

Já do práce šla bych s chutí,
bojím se moc,
bojím se tam,
některých lidí.

Bojím se moc těch,
co žádali mě o pomoc.
Já byla jejich zpovědnice,
už nebudu,nemohu,nechci více.

Je to hrozný,
já to vím,
tím vším se ted',
znovu trápím.

Věřím,
že jednou to všichni pochopí,
mě to přebolí,
bude líp a
já s novou chutí-začnu žít.