Vracim se z hospody

Vracim se z hospody.
Jdu po ulici a zastaví mě chlápek a povidá:
„Hele kámo, nechceš koupit osmáka?“
A já na to:
„Co bych dělal s tak malým parchantem?“
Jdu dál.

Je to k nevíře, ale neujdu ani deset kroků a zase něco,
bezdomovec.
„Co takhle kdybys něco pustil starýmu kamarádovi z Vietnamu?“
„Jednu bych ti pustit mohl, ale to už by ses nezved.“
odseknu nevrle a pokračuju.

Stmívá se.
Pět metrů přede mnou se o lampu opírá kurva.
„Hej, za pětku ti ho přeblafnu,“
řve na mně.
„Seru na tebe, kotě, doma na mě čeká mladá,“
odpovím.
„Hovno, leda že by sis to udělal sám.“
Měla pravdu, měl sem tu nabídku přijmout…

Odemykám dveře od baráku a za sebou slyším něčí hlas:
„Pane Mayere, ještě že jsem Vás zastihla.“
Otočím se.
Ta žena mi podávala obálku.
„Tak tady Vám vracím těch deset tisíc, jak jste mi půjčil.“
Já se jen usměju, pokynu hlavou a zalezu do baráku.

Jmenuju se Peter Brown a taky vás všechny rád poznávám.