Pro Leničku

Rád bych napsal básničku,
tahle je jen pro Leničku.
Pro mojí skvělou kamarádku,
však známe se už pár pátků.

Lenčo, Tvé dlouhé hnědé vlasy
z Tebe málem dělají královnu krásy.
Při snění o kráse Tvojí postavy,
se v noci nejednomu chlapci postaví.

To i já patřím k těm, kdo svýma rucema,
by chtěli pevně svírat Tvá jemně tvarovaná ramena.
Tvůj pohled je velmi milý,
dodává mi dosti té zázračné síly.

Též na tvůj úsměv nutno vzpomenout,
vždyť také díky němu na Tebe nemůžu zapomenout.

Pověst Tvého smíchu je poněkud horší,
také posmívají se ti někteří hoši.
Nepravdivé jest nařčení, že zní jak filtr od akvárka,
pro mé uši hraje jak zpěv kanárka.

Jedno u mě máš, Drahá, jisto,
že navždy bude pro Tebe v mém srdci místo.
Věř, že ať budeš kdekoliv na světě spát,
chci abys věděla, že mám Tě pořád rád.