Tak trapně ..

Nechci.

Být kamarádka,
mít zadní vrátka - k útěku.
Když v duši potěchu,
ucítím.

Nech si tu hodnost,
tak trapně a dost,
se cítím - když jedno,
prý Ti to jedno je a bude ..

Odejdu, co Ti zbude?
Rameny pokrčíš - no tak smůla.
Jak motýl noční - černá můra.
V pokoji - rohu, dožiju.

A pro co? Pro tu potěchu?
Co nutí mě k útěku,
když píšeš že kamarádka,
má jenom jedny, JEDNY, vrátka ..

k útěku ..

Známá, chci zůstat,
bez doteku,
co zůstal v mírném otlaku.

Mého života "s Tebou"
tak trapně ..