Jednou snad...

To víš, že je to tak
že občas přemýšlím, zda může za to čas,
za to, že lásky vánek ustanul
a zlomil se vprostřed věty hlas-
prostě, že lásce někdo v půli zlomil vaz....

To víš, že může za to někdo jiný,
ale co když je třeba chyba v nás
co když jsme tu chvíli žili nadoraz
a pak jsme byli z ničeho nic jiní, líní...

To víš, snad jednou někdo napoví,
a lásku utopenou v tůni pro nás vyloví
bude to jiné, stejné, zvláštní a krásné
a bude plápolat a víckrát nevyhasne...

To víš, ty víš přece vždycky vše
i to, proč tenkrát tyhle drobné rozepře
nás oddělili od sebe tlustou hranicí
a to je to, proč láska s nezájmem hraničí...

To víš, že ty jsi jiný, než jak tě znám
a přesto stejný, jakého tě ráda mám
už se v tom nevyznám a vzpomínky jdou dál
a jak se říká- po bitvě, každý generál

To víš, že občas táhne mě to zpátky,
ale už se dál nedostanu zavřenými vrátky...

snad jenom vrátit se zpátky do pohádky...