O NAROVNÁNÍ SAMA SEBE.

Smýšlím o své vlastní duši
jako o podivínu
co ho vlastní smutek dusí
přesto mu tolik sluší.

Čípak to slyší uši.


V křehké smutné básni
snadno lze podlehnout bázni.

Vnímám svoje okolí
a nic mne nebolí.

Ve vleklém odstavci šera svatých přání
-o! drahý-
jak klamné zdání.

Mívám touhy v ledničce
v té světélkující krabičce.


Slza v oceánu se rozpadá
a mně tak napadá,
že život vážně není kýč
budu vše zvládat
a půjdu všemu vstříc.