Vše pomine...

Tilion Arien naposledy ve vládě střídá,
konečně se spolu možná setkají,
jen na vteřinu jeden druhého vídá,
konec času přišel - nečekán a potají.

Již nepřijde jaro, však ani zima,
nezahalí kraj svým bílým závojem,
najednou pokoj všude dřímá,
jen prázdné ticho, před bojem.

Síně Mandosu se otevřou a propustí,
všechny duše, budou navěky volné,
svět války, bolesti a žalu opustí,
včerejšek se s dneškem prolne.

Když minulost s budoucností splyne,
na hvězdné obloze se zrcadlí,
čas, jež byl všem dán mine,
odplouvá a umírá, jak květ uvadlý.

Všechno jednou skončí, ztratí se,
i sláva největší pomine,
nikdy zpět nevrátí se,
jak vzpomínka se rozplyne.