Překvápko po ránu

Jednoho dne takhle z rána,
z okna slyším ťukání.
Ozvala se velká rána,
strach do žil mi to nahání.

Rychle běžím k mému oknu.
Kouknu dolů co tam vidím.
Nevěřím hned svému oku,
za strach posměch hnedka sklidím.

Datel ťukal asi vedle,
Spadla větev z velké jedle.
Jedno větev splnila,
po ránu mě vzbudila.

Proto datle děkuji,
Den dnešní zato delší mám,
Tímto tedy slibuji,
že ho celý prodělám.


„Nevěřte slibům“
Z toho leknutí jsem zase usnul.