Temný sen

Nevím proč, snad za trest,
Bloudím ve zchátralé nemocnici,
Po šedivých chodbách bez konce a bez lidí,
V temných koutech číhají moje zlé vzpomínky,
Za dveřmi pokojů rezignovaní pacienti,
Někteří už snad možná nejsou ani živí,
Každý leží na jiné posteli jako ve skladišti,
A v rohu konečně nacházím volné pomačkané lůžko,
S upoceným polštářem na zapranémm prostěradle,
Vypadá, že je pro mě, ale nikdo si není jistý.

Mám hroznou neuhasitelnou žízeň,
Nikde pomoc a tak zoufale hledám vodu,
Prý hygienický koutek je hned vedle dveří,
Na zdi jako oběšenec visí oprýskané umyvadlo,
A rezavá voda prý teče jen v úterý a v dubnu,
A tak ve vyprahlém hrdle převaluji slanou hmotu,
Svačinu, co mám z domu, zabalenou v igelitu,
Zbytek si nechávám ještě na dny příští,
Paštiku vydlabanou do surrealistických vizí,
Rozpatlaných variací vařených jater a tuku.

Už je to tu zase, kdosi zoufale křičí,
Tornádo, nebo injekce na uklidnění?
Ve strachu utíkám pryč s jedním na nádvoří,
Nekonečné schodiště mezi zamřížovanými okny,

A najednou jsem zase sám na statku u mé tety,
Kolem není živáčka a dusivá prázdnota,
Uprostřed dvora mezi prázdnými chlívky,
Postava temna z filmu s vlajícími kadeřemi,
„Toho beru,“ hledí na mě s potěšením,
Ale proboha kam nebo k čemu?

A potom hrozné dusno na liduprázdné ulici,
Ležím na nepříjemně vyhřátém chodníku,
Beznaděj věcí příštích mě vyzývá ke spočinutí,
Pláču s hlavou vyvrácenou z obrubníku,
Hledím s beznadějí kamsi nahoru na střechy,
Tak nějak snad vypadá údolí stínu smrti,
A na obloze vyčkávají nehybní ptáci,
Nevím kde jsem, snad doma, snad v Austrálii,
Chtěl bych se dostat z toho hrozného deliria,
Mrákotně usínám a snad mě ještě někdo vzbudí.