Z odrazu plátna

Ve snách nezřídka vídám tebe,
příteli z končin vzdálených,
co se snad za obzorem táhnou...
Rána zlá, kdy nutit musím sebe
nežít ve snách zmatených:
Mnozí po žití lepším prahnou!

Sny krásnou ukazují podobu žití,
když do sítí lákají - ošidných.
Nemluví, štěstí předvedou jen.
Vzbuď se a sen se jak věž zřítí!
Sedět nelze na dvou židlích:
Stíny zdolej a žij svůj sen!

Stále můžem' planě jen doufat,
nač však opájet se sny falešnými?
Cílem mi, že nedám se porazit:
Vytrvat jen, nezačít si zoufat,
pozvednout duši rýmy písňovými.
Žití lepšímu v ústrety vyrazit!