Protinožec

Pohledem do prázdna, pocitem cizoty,
líbám kůru staletých dubů,
slyším jak dýchají, míza s krví se mísí,
vítr větve jemně pohladí, čekajíc sladké dobroty,
ověšen vírou a předsudky, nevidíš krásu,
odcházím, zhnusen, v nezměrném studu,
les zmizel, strom zemřel, a po nich zbylo jen,
planina vyprahlá, a pár dubových sudů.

Miluji se s přírodou a se sny,
slizká zloba, touhy bláznů, křečovitý smích,
střeste se slov nevědoucí, z vás nikdo nesní,
já viděl palác plný jedovatých hadů, kostry králů,
a hrůzu v očích dvorních dam, pohledem z prázdna,
spatřen,na trůnu sedící, opilý mnich.

Modravý labyrint plný smějících se klaunů,
ledové střely k zemi se snášejí, pálíc na dotyk,
jsem obětí hvězd, těch přestrojených střelců,
nehybné postavy, na pozdrav kynou,
mrazivá hudba ze země Ticha, myšlenky věků,
žehrajíc na Život, potají hynou.