Večer

Venku svítí měsíc
a je obklopen fůrou hvězd.
A já vidím jen jeho půlku, ale nechtíc.
Teďka z venku slyším zdále hvizd.

Kdopak, tak pozdě večer budí mě ze spaní?
Z mého snění?
A taky nočního rozjímání?

Vykouknu z okna a vidím,
venku stojí můj vysněný.
Trošku se divím,
ale on není vůbec vystrašený.

Čekal na mě už strašně dlouho,
a hned mi začal zpívat písničku.
A to nebylo vše totiž zanedlouho,
mi začal říkat taky básničku.

Zamilovanou samozřejmě,
vše vycházelo od srdíčka.
Myšleno bylo upřímně.
A teď už zavřu svá oční víčka.

Musím už jíst spát,
a třeba si něco takového zase nechat zdát.
Už, aby si můj milý ve snu mohl s mými dlouhými vlasy zase hrát.

Dobrou noc vám všem přeji,
doufám, že vás sny také tak hřejí.