Hvězdářovo pomatení

Svícen již vyhasl.
S nástupem ticha přišel chlad.
V dálavi bouře vzniká,
začíná se formovat.

Jak otec co dceři pravil:
"Já si tě cením".

Jak strážce věčný hlásal:
"Já věci změním".

Jak kající v modlidbách:
"Já Bože nevím".

Noc černou modří září,
hvězdář však v zem hledí.
On nepozoruje.
Jen chvěje se a mlčí.

Mlčky tápe tmou.
Světem stále bloudí.
Nechce léku;
hvězdy jeho chybí.
Vzdálili se.
Zmizí?