Tykve, pašeráci a Bůh

I.
Zarazila se. Co to slyší? Co to bzučí?
V žaludku jí snad kručí?
Že by jen zvíře, pták či plaz, či snad něčí hlas?
Nebo se jen ohýb klas?

Křach! To loď je! Loď přistála!
Vždyť není hlášená!
To nebude admirála,
co to však znamená?

Tasí zbraň, Ctrl + Q,
guilda pomoc potřebuje,
maskuje se v malé tykve,
zas se tady něco kuje.

Abych vám to osvětlila,
hrdinka je pašerákem,
nemá ráda barvu lila,
zrádce mlátí uherákem.

V guildě druhů pašeráků,
bojuje za svobodu,
proti bandě obchodníků -
zničili jim hospodu,

založili obchodbranu,
nedají jim výdechu,
pomalu jim zvoní hranu,
nyní již jsou bez dechu.

Proto Dodo, naše Dodo,
hlídkuje tu v pralese,
na planetě Hočikodo,
nyní něco stane se.

Erkem phaser nabije,
Shiftem skočí přes křoví,
skor se přitom zabije,
rychle pádí k stromoví.

II.
Kupec Jiří Vonička nevěří svým očím,
tykev malá divá kolem kulometu,
proběhla mu: "Zakročím!"
A již sází první metu.

Dodo briskně uskakuje,
raketomet štěká zdatně,
Dodo ladně poletuje,
Kupec umře velmi statně.

Kormidelník z lodě shlíží,
dává si tam retka,
a již letí kolem věží,
Dodo je jak fretka.

Poskakuje kolem lodi, střílí jako z Arizony,
náhle se však obraz sekne, klávesy nám stávkují -
tlačí je prý cosi v kříži, nebudou to burizony?
Bůh náš milý kypí vzteky, řev jeho se šíří slují.

Málem získal level mastera, teď je zase easy kasa,
s hrou už končí, nemá chutě, klávesy teď vyluxuje,
hra zas jiná Boha láká, dle přítele je to klasa,
Země Dvojka, již se chvěje, již ji rychle instaluje.

Na závěr jen rychle pišme,
užijme si, rychle žijme,
nová verze se prý blíží,
také vás to tolik tíží?