PROCITNUTÍ

A blízcí známí,
jež jsou s námi tady
mají už dosti
občanské poslušnosti.
A bylo na čase.
Utrhly plody
cestou ze zahrady
trpké a hořké
ještě nedozrálé.
A kdo v čem vyzná se?
však promarněná léta mlčení
už nikdo nedá zpátky.
že ač se snažíš, nic se nezmění?
bratříček smutně vzhlíží sem
na rozprodanou rodnou zem
za zavřenými vrátky.

Co spasí duši bolavou.
Výkřiky zlosti, víno, drogy?
Kdekdo dnes hlásá pravdu svou
a z rozvrzaných pódií
dál znějí monology,
jež duši zabíjí.
Piláti dál si myjí ruce
a neznaj cestu zpátky
ze sametové revoluce
zbyl jenom blín a zvratky.
Jen bratři z bývalého východního bloku
dávno už našli cestu zpět.
Nároží zdobí hejno cvoků
a temě rudý lásky květ.
Přijeli borci z Ukrajiny
počaly kutat do krajiny
a naši malou rodnou zem
zcela pokryli betonem.
A betonové chodníčky
nám energii berou.
A staronové písničky,
jež na povrch se derou
maj nádech teskně rezavý.
Dál z rádia zní selavi
a Lucka zpívá pro kněze
svůj nový hit - prý o něze!
Chcípnout že má ten chlap
co přestal ji mít rád.
Pocítit musel mírnou zradu
ten svatý páter z Velehradu.

Nechť se mi nikdo nediví,
že zcela se mi protiví
účelné věci praktické,
jež mají rysy nelidské.
Já na to zírám nemile
jak v poli rostou škatule.
Tam kde dřív rostly brambory
supermarket nám rozkvétá.
A sedlákovy na vzdory
pro zelí jezdí do světa.

Zas v sadě skví se z jara květ.
Že zemský ráj to na pohled?
Poskytl azyl zas a znova
ubohým lidem bez domova.
Ovínili se velice
slazeným vínem z krabice.
A teď se líně válejí
v mé jabloňové áleji.
A to je ta krásná země
země Česká
domov můj.
Ach jo.

Že už tě dávno neděsí
když pláčou deštné pralesy
když plíce naší planety
se kácí zas a zas?
Když padaj duby staletý
ty říkáš, vem to ďas?
Ty vzýváš ďasa netušíc,
že míváš bodů míň než nic.
I němá socha kamenná
zdá se ti že krčí ramena.
Tak běž a bojuj člověče
než mezi prsty proteče
ti život na tvé Planetě
a čiň, dokud jsi na světě
jen správná rozhodnutí.
Vždyť čas tě dál jít nutí
do dalších příštích tisíc let.
Nauč se chápat tenhle svět.