Hvězda mých záložek

Popojdu kousek vedle, abych zahlédl věci a lidi z jiného úhlu pohledu.
a ty se mě držíš jak novorozeně matčina prsu, jak kdybych byl tvá jediná jistota na tomto světě. Přitom máš v sobě
tolik rozkoše, že se tě i ďábel bojí uhodit pohledem.
Tolik sladkosti, že se mu kazí zuby,
tolik čistoty, že mu blednou tváře..!

Šlapu neznámem se stejným strachem, jakým bys oplývala ty, líbí se mi ta hra na pána tvorstva - musím ji hrát !
Já MUSÍM chtít.
Pokaždé mne přinutíš.
Chci tě celou pokrýt vatou,
aby sis neublížila,
aby ti neublížili, aby ti bylo už navždy teplo ! Nachvíli odejdu,
když se vrátím,
jsi celá v růžovém a olepená.
Jsi sladká jak vata. Ta z pouti. Křehká jak špejle.
Vytváříš kolem sebe takový prstenec nostalgie,
to kvůli tvému nosu, v každém prostoru a času,
to kvůli tvému smíchu.

Je to pravda ! - Tělo JE odrazem duše. Teď už to vím !