Večerní pocit osamocení

Sedím na své posteli,
a tóny Enaudiho proudí k mým uším.
Jen plyšáci se ke mě přitulí,
a já sedím a přemýšlím.

Proč se semnou moc lidí nebaví,
copak dělám špatně.
Snad se to brzy mé já dozví.
A snad se nebudu cítit zase tak na dně.

Venku prší a já otevřené okno mám,
a cítím vlahý vzduch.
A že brzo uvidím své známé lidi doufám.
Dneska aspoň není slyšet z aut hluk a ruch.

Za chvíli si půjdu číst knížku,
brzo taky pofičím spát.
Do rukou obejmu svou lišku,
a nechám si něco snad hezkého zdát.

Ludovico Einaudi - Primavera
http://www.youtube.com/watch?v=qmxFAT581T4