VESMÍRNÁ ODYSEA

Miliardy lidí, miliardy hvězd.
Miliardy galaxií, miliardy cest.
Kterou dát se vést,
v kterym světě s kterou duší.
Která hvězda svítí mě, která vyšší moc to tuší.

Která holka - kterej kluk
spojí se v magickej kruh?
Příjde na svět další bytí, nová hvězda se rozsvítí...
...jen co jiná zhasne.

Strach ze smrti rozplynul se. Vidím to tak jasně.
Pojďme spojit svoje těla, pošleme to dál.
Dar života který nám byl kdysi z Hůry dán.
***
Pavučina u stropu - Ariadnina nit.
Ukazuje cestu po který se dá jít.
Jako šipky na rozcestí ukazuje směr,
tak jimy nepohrdej, běž po nich a ber.

Kosmický vědomí je naše svědomí,
nikdo se nedoví co vesmír všechno ví.
Nekonečná cesta nikde nechce přestat,
kam po ní dojdeme raděj se neptejme.

Až to s náma sekne, sama nám to řekne.
Až se náš čas naplní tak se vesmír zaplní.
Vyplní se prázdnota a to je naše jistota.
***
Tolik hvězd na nebi a všechny svítí mě,
pro tenhle ten okamžik roztočil se svět.
Pro tuhle tu nádheru vznikly černý noci,
tady pro tu krásu mám v hlavě dvě oči.

Je to jako pocit splynutí dvou duší,
dílo všehomíra, srdce silně buší.
Rozpíná se v těle jak odjištěnej granát,
možná by pomohl joint nebo aspoň panák.

Průvodce vesmírem už na mě čeká,
čtverec LSD - přízraky mě lekaj.
Pilulka extáze protáhla mě řití,
už jsem celej v prdeli...
z hulení, drog, pití...
...K zblití