Naruby

Od rána do noci si nemohu pomoci
s nevědomostí, čím jsem se stal
přežívám způsobem, že tak tak žiji
jedním slovem...ztrácím síly

neuslyšíš hlasu
z mé němé pusy
já žil tuze dlouho
tak jaksi naruby
má kůže je chladná
lidskému dotyku
mé zkrvavené srdce
již buší dost potichu

mumlal jsem přísahy o tichu a nyní
neslyším ani když přemýšlím nahlas
zhrzený světlem vzývám jen stíny
a temno oblékám jako božskou slast

plazím se zpátky do bytí
nervový systém celý rozbitý
jsem celý naruby!

podívejte se na něj teď
je celý divně bledý
ale přesto stále celý
začíná se rdousit
již tak dlouho nemluvil
hle, ale odezírá mi ze rtů

a skrze tato slova já mohu znovu zřít
i přes mračna, jenž mi stíní svit
opakuj mé jméno po nějakém čase
ať můžeme slyšet naše hlasy zase

vytrval jsem dlouhý čas
než mračna finálně odpluly
jsme spolu zas
tak nech znít svůj hlas!