Ratolest

Vcházíce k vám
s křikem
s křikem a láskou
zrozeno přicházím…
Nejkrásnější ratolest.
Vaší sladké tichosti
vášnivé lásky v hříšnosti.

Zburcováno, probuzeno
křehké a tvárné
zburcováno a probuzeno
(k životu) přicházím.

Praslabé, bezmocné
svěřeno, darováno Vám.
Ještě vystrašeno
přiřčeno, přisouzeno
dneškem světu.
Jsem tu s Vámi.
Obávající se o svůj osud,
ustrašené a tápající,
připoutávám se k pevným skaliskům.
Vaší obětavosti a starostlivosti.
Odkázáno na vaši lásku, rozum, cit
a zároveň sebeobětování.
Ratolest křehká a tvárná
s touhou chápat svět.
Křehká a tvárná přichází…

Vírou ve Vás
i tento svět,
pevně se přimykám
k těm mi nejbližším,
jež již sami
mořem proplouvající
a jeho proměnlivosti
již znají, zakoušejí…

má vlastí kotva
nedbale pohozena,
nehybně ležíce opodál,
nezapustila kořeny.
Ubohá pramice
slabým rukám nevěří…

Uzrávajíce, vyčkávajíce
čekám příznivější vítr.
VĚŘÍM. . .
V předtuše zrodu
své vlastní síly
v dálce hledám vlastní sobě
nepoznané, tajuplné obzory.
Váš domov je jen prozatím i mým!

Nadešel můj čas.
vyplouvám …
V zákoutí břehů
vábivě svádí volání.
Oplouvajíce v dálku
přístaviště jistoty.
Bílá plachetnice
po moři klouzajíce
s plachtovím,
rozvinula se v náručí osudu.
V náručí osudu v oblacích.
S rukama svírajíce kormidlo,
stávají se sobečtějšími.
S očima na prozřetelnosti.

Pluji samo.
Odpoutávám se od Vás,
konečně nyní samo pluji ..
Cítím, dýchám, žiji, žiji.
Připlouvajíce s žádostivostí.
Hned vše se nezdaří.
Ztrhávajíce hráze
omyly a prohry
dopadajíce do vašeho srdce
neúspěchy a prohry
spatřují a střetávají se
z vraky, trosky jiných.
Též parníky a ledoborce
na svých cestách vídám.

Hledajíce dravá s ukvapeností
dravě s dětskostí
něhy ostrovy,
proplouvajíce kolem mého osrdí,
jednou se jedno, snad
pro mě musí zastavit.
Je třeba se usadit?
Jednou se musí
každý, každá
nalezištěm do přístavu,
míjejíce a obíhajíce
s jásotem vrátit.
Pro zítřek plachetnice
odhazuje kotvu v dálku.
(Našla jsem svůj život.)

Znamenajíce v lodním deníku
všechno a všechny
v hřejivých bodech lásky,
jako maják
se k vám navracím.
Nemožno zapomenout nenavratitelné.
Jednoho dne
radostně (snad i se zármutkem)
do přístavu vplouvám,
pomaloučku se vracím…
Nacházejíce Vás zde
křehké
vláčné
dávno ne však tvárné …