Lux perpetua

Zkameněla hvězda v zahradě solných křížů,
Zakletá v obratníku raka, rozpůlená v zatmění
purpurové hladiny dlaní
třepetavých chryzantém.

Vyhasla hvězda v náruči poledních stínů
pod nahými chodidly černosnubných
Vznášejících se tekutou věčností
Pod modrými víčky oceánů

Chladný kámen omýván konečky prsteníků
zbloudilý v obrazárně kacíře, zasazen do tváře panny
z hedvábí pavučin horoucích břečťanů
vyzvednut z písčin mléčné dráhy

Oblázek protkaný cévami kvetoucích máků,
pulzujícími při každém úsměvu, v každém srdci zvon
Roztáčen spřežením divokých beranů
Roztančená geneze supernovy

Rozlitá jiskra z šálku slepého ramene Acheronu,
Zúrodnila vrásky pouště, kde andělé i chiméry vzpínají první klíčky
Z kamene košatí se bledě opaleskující chmýří naděje,
Roztroušené mezi bludičky

Lux perpetua