noc kouzel zbavená

NOC KOUZEL ZBAVENÁ

Čas nepřemýšlí o vteřinách
všechny spláchne bez milosti
i ta, která právě teď začíná
je už vlastně jen minulostí
Komu ukápne slza do vína?
když v dálce už slunce chřadne
jako květina
která zavoní
o vzápětí tiše zvadne
když zpátky už k obzoru zamíří
a soumrak do ulic vpadne
a forbína světa osiří
a černá opona spadne
když svíčka už na stole dohoří
a noc je rázem zas chladná
a co vyslovíš
odezní
jako pokaždé zase do prázdna

když víš, že i zítra nejspíš stejný tváře hvězd
prohoří nocí jako vích
a tvým snům úsvit nadělí ten stejný trest
jako sníh nad ránem roztají

Čas neví o tom, když do vína
třpytivá slza spadne
že láska je omamná květina
která voní, kvete a vadne
neví o tom, kdo v noci ho proklíná
kdo ji přežil s hlavou v dlaních
čas nesoudí
a netrestá
a nemá ani zdání
že slunce jak zbrojnoš ve zbrani
už se hlásí o svůj díl moci
a budíky ospale vyzvání
ranní rekviem za zbytek noci
za sny které nikdo už nedosní
co už zkrátka noc nepřežily
a nad ránem
roztály
jak vločky sněhobílý

Nevadí,vždyť zítra nejspíš stejný tváře hvězd
prohoří nocí jako vích....