NEVINNĚ O VÍNĚ

NEVINNĚ O VÍNĚ
vínu jsem propadl, že prý je lékem
To železité, pil jsem vždy s brekem
Před zalehnutím, dám si dvě deci
v mém věku, tak dělají chlapi všeci
Málokdo ví, co všechno víno umí
Jedny vesele rozjaří, jiné zas ztlumí
Jsem muž rozsévač, ale proč a nač?
Co z toho mám, když tak rád spím sám
Jak oheň cítím, mísí se víno do krve
Místo spánku, zpíval bych nejprve
Když potlačím ty nízké pudy
tak přijde povel: veršuj Rudy!
A dokážu navzdory tomu všemu
věnovat se jen poetickému zpěvu
Potom slova, jak korálky růžence
jedno za druhým, splétám do věnce
Říká se tomu rým nebo strofa
Teď vidíte, jaké je to katastrofa!
Mne neodradí! Zkusím to znova!
Víno rudé! Co z něho je a co bude?
Smutně zpíváš, už prázdný sude!
Jindy zas, když cosi tlumí bdění
doušek za douškem v hrdle pění
svěžest pozvolna v malátnost se mění
Konečně nic než sladká únava už není
usínám a všichni jsou mi teď ukradení