Stoka

Posloucháš? Tak odpověz konečně!
Nechovej se přeci tak nevděčně...
Můj pohled na tebe prolne však řev,
po zemi dovádí tvá tmavá krev!!!

Tomu nechci věřit, to je jen tvůj žert,
ať hnusný myšlenky vezme si čert!
Působíš děsivě... Nehybnej, v kaluži...
Prej chcípaj jen ti, kdo si to zaslouží... ?

Už tomu nevěřím, je to jen kec,
nad tebou nevinným snesla se klec...
Dychtivě stéká červený pramínek,
rána nezanechá pražádných vzpomínek...

S ocelí v těle už nezmůžeš nic,
teď musíš odejít do věčných štvanic...
Nic nepomůže už těm, kdo do tmy se sklouzli,
nepomůžeš jim žádnými kouzly...

Stoka mrtvých plní se tak stále,
nekompromisně a neustále...
Tak loučím se s tebou napořád, ... navždy,
dneska jsou hold v módě vraždy...