Anděl

S andělem si chtěla hrát,
ale jeho křídel se bála dotýkat.
Nevěděla jak se ho na to ptát,
vždyť on ji naučil život milovat!

Nevěděla jak říct: „Máš mě rád?“ ,
jenže on věděl, co chtěla říct,
proto ji křídlem pohladil líc
a dodal : „Angelo, jen ty víš!“

V jeho očích neexistoval smutek a zášť,
protože se z každé maličkosti uměl radovat.
Na všem zlém hledal jen to hezké a správné,
ale moc dobře věděl, že lidské myšlenky jsou zrádné,
proto radši nikdy neměl žádné.

Uvědomoval si, že láska je jako plamen,
který časem zhasne,
z toho důvodu se vyhýbal všem žen,
jen aby neměl srdce prázdné!

I přesto začal mít Angelu rád,
a po jejím boku se dokázal trapně smát,
ale hlavně ji odnaučil se všeho bát
a lidem kolem sebe svou sílu rozdávat.

I z té slečny se anděl stal,
jenž v prázdných duších poletoval
a lidská těla omamoval
a nebeskou sílou naplňoval.

Gabriel už v hrobce leží,
ale jedno je moc zvláštní,
i když je mínus dvacet, tak na ni nikdy nesněží,
ale duha, která nad ní svítí, ji udržuje věčně svěží!!
Vůbec netuším,proč se zabývám tohle básní,
vždyť i někteří lidé jsou jak andělé krásní!
Nevím proč, ale o andělech jsem chtěl psát,
přece jen doufám, že časem si s nimi budu hrát!
A někomu koho budu milovat, ho budu opravdu připomínat!