... Omlouvám se...

Na knotku svíčky
jsem zaslechla šeptat
vzpomínky
ze zimních závějí

Lapená jak světýlko
v láhvi Tvá slova
ve tmě
v předsíních snů

Jen napnout tětivu
a vystřelit
zbývá
jen poslat vzkaz v láhvi

Odpověď, psanou ve hvězdách
v mracích,
zračenou v přítmí
na rozpacích,
ztracenou na cestách,
po kterých bloudím,
tu, kterou z andělů
už věky loudím,
chci Ti dát
však sama tápu
a nevím jistě
jestli chápu...

Jedinou rudou růží
jsi řekl víc než slovy
byla jsem zlá
a hloupá

Odpustíš mi?