Smutné otočky

Otáčíš dokola desku
s obehranou písní,
praská v ní jako
když přikládáš dřevem,
a písně z ní Tě nezahřejí,
jenom rozesmutní
Tvé ušní boltce.

Někdy kolem prstu
otáčíš pramenem vlasů
a koušeš si spodní ret,
jako kdybys chtěla,
aby se muži otáčeli
kolem Tvé štíhlé osy,
kterou jsou přitahováni.

A já otáčím bubínkem pistole,
jednoho prcka za druhým
do vyprahlé pouště úst,
a smutno mi je při pomyšlení
jak jsem otočil svůj život naruby,
když mi nebylo dovoleno
otočit si Tě k sobě při tanci…

…roztáčím bubínek…

raz dva – tři!

cvak- prázdná otočka

točím tak dlouho,
dokud nepadne výstřel
do mé hlavy…

…a Ty se mě zoufale
snažíš přemluvit od
smutných otoček…

…protože víš, že by to zatočilo i s Tvým životem…