Siréna

Loď tichým oceánem pluje
mladý plavčík stoupne k zábradlí
o lokty opřen tiše si prozpěvuje
co se to ve vlnách zrcadlí?

Zahleděn do třpytivých vln
jak tisíc zrcadel něco se blyští
nadějí a citů pln
plavčíkův život se tříští.

Stači pohled jediný
a mořská panna vydává se k hladině
námořníkův pohled nevinný
odráží se v oku panně.

Dlouhý pohled věnují si oba
mořská víla ho láká do hlubin
kapitánův křik - jasná zloba
muž přes palubu, byl to můj syn!

Siréna v oceánu mizí
na lodi je cítit napětí
plavčíkova mysl jako cizí
pluje do temného obětí.

Temná bytost se chopí plavčíka
divný pocit souží její duši
neví co dělá avšak pospíchá
být co nejdřív na souši.

Z vody táhne tělo slabé
ploutev v nohy se jí mění
její krásné vlasy tmavé
plavčíkovo celé jmění.

Pomalu se probouzí
krásná tvář ho uvítá
už není žádná bída s nouzí
a na obzoru už svítá.

Na moře dívka vrhá pohled poslední
za svým námořníkem klopýtá
pod její rukou vše se změní
je to žena plavčíka.