Na dva prsty bez ledu

Po nocích plných přátel
a náhodných lásek
je těžké usínat sám.
Vzpomínáš na tu jedinou,
která tě nikdy neopustí,
která neopustí nikoho.

-Ale nikdy ti nebude patřit.
Je jako měsíc na nebi
-občas máš pocit,
že září jenom pro tebe,
ale sám to dobře znáš...

Nechá tě třást se smutkem
a spalující touhou,
než se jí zase zlíbí přijít.
Přijít a pohostit tě
svými sladkými polibky
ze samého pekla žití.

-Takové by to mohlo být po smrti,
kdybys tomu chtěl věřit.
Ale ty přestáváš věřit čemukoli,
na co si nemůžeš sáhnout
a lačně pít až do němoty.

Něžně pohladíš ji po šíji,
jak milovanou dívku
budeš ji laskat, do dna!
Jako láhev nejlepší whisky,
stejně tak dlouho zůstává
její dozvuk na jazyku.

-Než odejde s ranními zprávami,
s úsměvem v očích,
nechá se pozvat na skleničku
dobré skotské,
až budeš zase jednou sám...