Až ...

Až jednou zhasne plamen svíce
a duše dá se na tůru,
snad s tváří bílou od měsíce
řeknou ti v černém mundůru,
že jim tu chybím převelice
jak pevná zátka do sudu.
Nebo jak háček od udice,
až tady jednou nebudu?

Kdopak by nechtěl vědět více
zda-li se skrývá ve vzoru,
jenž otisk nechal na té klice
k paměti, co je v trezoru.
Jestli ta jeho investice
nedělá spíše ostudu?
Bude co vzít si z pod čepice
až tady jednou nebudu?

Já vím, že nikdy moje ruce
nestvoří sochu z mramoru,
nenajdou článek evoluce,
nebudou písty v motoru.
Přesto bych chtěla pro našince
zanechat verše bez studu -
najdou v nich obě strany mince,
až tady jednou nebudu.

Potom jak dobrý tabák v dýmce
završím práci osudu,
zůstanu v rýmech - ve vzpomínce,
až tady jednou nebudu.