Já

Téměř jsem zapomněl jak se cítím mizerně.
Zběsilé myšlenky a nenávist ze mne vyprchaly
a cítil jsem i ty hnusné sympatie k okolí.
Dobře jedině, jsem-li tak zvrhlý,
že cítím hnít své tělo zas,
zkaženou krev ve svých žilách,
jak táhne se mi z mozku vlas
nazývaný míchou v knihách.

Jen krvavé víno dodává mému zraku jiskru
mým tvářím rumělce,
však dechu jedový zápach
a myšlenkám ďábelskou zkaženost.

Chci se do morku kostí drásat,
zbavit svou schránku tekutin
a bez života nad tímto stavem jásat!
Ach, ať ze sna se teď nebudím!

Zvracet a klátět se budu pod vlivem látek,
Jež mi lékař předepsal!

Chci zas trpět jak zvíře,
jen o sebe se bát.
Sedět a skučet v díře
z myšlenek vystavit si hrad.

Nicotnou podstatu sebe sama
vystavit na odiv peklu.