odpuštění

o odpuštění prosívám
z hlavou skloněnou k zemi
zlo kolem rozsývám
nenáviděn všemi

sotva jsem zastrčil drápky
a tlapky v studně máčím
podívám se spátky
a ejhle všichni pláčí

skláním hlavu do polštáře s peří
mezi prsty pořád špínu
ublížil jsem těm co mi věří
už cítím svojí vinu

asi mé srdce z kovu
nebo z kamene snad
proč chybuji zas a novu
vždyť já vás mám rád

nevětší dar z nebe
dostal jsem již po třetí
dvě drobátka a tebe
víš co znamenají pro mě děti


neodpustit není hřích
z duší jak černá kočka
slzy až změní v smích
možná se jednou dočkám.