MOSKVA

Potesklé tóny harmoniky, v podchodech metra znějí
a Ruské zimě se bezprizorní děti smějí.
Kremelský palác se mrazům ze Sibiře vzpouzí,
a dnem i nocí se stíny ulicemi plouží.

Potesklá náměstí, již zima udeřila
a bílej sníh zavál co ještě nespálila.
Tak padl mráz na tu Ruskou zemi,
jež byla zatracena na širém světě všemi.

Ta země zle se zachovala,
svobodu mnohých pochvala.
Bezpráví a říše strachu, kádrovácký čistky
na Sibiři gulagy, dělala to vždycky.

Beránek se v koutě krčí a vlk zuby cenní,
konec starých pořádku, v Ruské smutné zemi...

...S tankama odjeli, s kuframa přijeli,
pěkně nás doběhly, Českou zem vojeli.
Rudý bratři nevědí kam patří.

Jak se od nás odsunuly, začali se nudit,
tak začali Čečence výstřelama budit.

Nám noc neskončila, jim dál trvá noční můra,
ať pro nás či pro ně
Sojuz to je hnusná stvůra.

Žlutej srp a kladivo...
...rudá hvězda...
...na Křivo.