..v časotaji..
..v časotaji..
V zředěné barvě tmění
kdy zpěvní procitají
a sny už odcházejí
povětří zvěsti dává
dechem svým přerývaným
že mysl cituhravá
zas letí přímo za ním…
*
V probdělém časodění
V míchaném střetu nebes
kdy pohled obraz mění
vně jako uvnitř sebe
povětří zvěsti šíří
skrz všechny kouty duše
že jemnost na vějíři
má krajku od Venuše…
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
jak stav beztíže
jak nejjemnější negližé
jak kroky na hraně skály
jak šum vodopádu
co pálí...
jak Ty
ST
18.07.2011 09:36:00 | Mbonita
Ta krajka - to je duha
co vláha utká se Sluncem
ta krajka - to je duha
s nejvášnivějším obrazcem.
17.07.2011 22:16:00 | hloubavá
Z Tvého archivu jsem zas úplně pif.
Kde se to v mobilu bere,
že ho máš tak plný perel?
Jen přiznej bez servítků:
Používáš Té-devítku!
Netřeba žádné berly,
ten software plodí perly.
SIM-kartu sytíš snad hladem
mobilním sým prstokladem...
Užíváš prstokladu,
říkáš si: Prst, ó, kladu!
V nadšení z prstokladu:
Kam, bože, prs to kladu?!
{|:-)}
17.07.2011 21:13:00 | Špáďa
... krajka od Venuše, šuměnko, to je prostě úžasné. ST!*** skvěle jsem si početla.
17.07.2011 11:03:00 | NikitaNikaT.
Zas jako horal sprostý
sápu se na vrchol Venušin
Říkáte si: On je prostý
že spadne dovnitř, netuší!
ST!
15.07.2011 20:37:00 | Zasr. romantik
Já bych ten cípek z krajky Venušiny
snad trochu necudně nad víčka vykasala
všechny ty chvíle které jsme neprožili
vějířem horkých polibků bych rozfoukala
ST!
15.07.2011 20:08:00 | hašlerka