TY

Vůně cigaret
prosycená do svetru
a v chemlonu tvých vlasů
krájíš chleba a je vidět
jak olizuješ si popraskané rty z větru
a přes hustý dým…..tvou krásu

hladíš květinový ubrus
a slabounce to šustí
jako křídla mouchy v pavučině
do tváře čas vytepal ti rébus
snad jednou ti odpustí
sny o rodině

kterou nikdy nemohla jsi mu dát
slz už bylo na jedno moře
možná i na oceán
královno dáváš mat
v tichosti a pokoře
tvůj hrad obléhán

jako hranice
ke místo zdi jen ostnatý drát
co rezaví
prohledáváš krabice
sníh začíná tát
když ulicemi odpadky vypráví

vyhozené lednice,papír i dřez
hromady vajglů i těch tvých
když čekávala jsi zbytečně
a děláš to i dnes
tolik slyšela jsi slov zlých
vždy brala jsi to tak statečně

sama v sobě smířená
život ti sice nedal
moc stvoření těla
do vody hozená
pak větev ti podal
i když zemřít jsi chtěla.