ONA

ONA

Ta holka byla tmavá,
jak myšlenky sebevraha
a tenká, jak peněženka po mejdanu
když otvíral jsi bránu prosebníkům...
V hlase dvě růže měla
a když promluvila
čísi chůze se zastavila na chodníku
jako když váhá,
zda se zase může vmísit
zpátky do společnosti ochotníků...
A kůže se jí chvěla,
jako když k ránu
pěstí bouchneš do tympánů
a tma se zlomí v pase...

Jako když principál se ukloní
před novým trikem
a celý sál zavoní vzrušením
nad tím okamžikem
dušený vlastním křikem...
Jen tak tam ležela v mý posteli,
jako holá věta
jako mezera před vykřičníkem
jako by už léta nic nechtěla
pak prstýnkem z oceli
zajela si do břicha
to když mé pocely nestačily
na to, aby zachytily
tu všechnu vášeň světa
co v sobě měla
už z dob Jerycha...