T.M.A.

Tma a nic víc,
tma a ztrácí se tvůj líc.
Sedíš v koutku potichu s pláčem,
další den, kdy víš, že se nesneseš s rodičem.

Tma a čekání na světlo,
tma a zima, nečekej žádné teplo.
V koutku duše chceš utéci pryč,
ale někdo ti pořád do srdce boří rýč.

Tma a věčné čekání na zázrak,
tma vytváří z tvé duše pouhý vrak.
Pláčeš a nevíš proč, už nechceš jít dál,
tvůj sen stejně dávno vítr někam odvál.

Tma a věčný stín tvé tváře,
tma a touha po troše záře.
Nechceš už nic, proč taky chtít?
Už ani není žádný důvod snít.

Tma...Jednou snad slunce opět vyjde,
tma...snad ji jednou dech dojde.
Ale já už vím, že ve mě tma navždy zůstane,
mé srdce už ze smutku nikdy nevstane...