Pytlácká

Kamínky ruměnkových hvězdiček,
rozházené v obláčcích snění,
věnuji Tobě za pár písniček,
za hlásek pohroužený v tichém chvění.

Rozechvíváš moje řasy,
které padají mi do klína,
umělci s verši dělají špásy,
a žádný se jim nevzpíná.

V jámách plných hvězdného prachu,
alergik by si zřejmě užil,
nemějte však žádného strachu,
pytlák by člověka nikdy nezneužil.

Jenom zvíře v pasti,
by si rád sobě ulovil,
lovnou zvěř si nakrásti,
a nikde o tom příliš nemluvil.

Jenom pro sebe si říkat o lupu,
jak chytil do pastí malé kanečky,
nemá za nehet slušnosti velikosti chlupu,
on zná ty jejich blátivé a zoufalé tanečky.

Neřád jeden.