Modrá galaxie

prodám své v kapse prázdné rtěnky
zaměním levně za sněženky
za past kterou mi nastraží
noc bdící na hlavním nádraží
pod hlavou mě tam tlačí bota
lezu hlouběji do života
a naděje jak snivá lady
do chrámu mojí duše přejdi
na tiché místo poblíž sakristie
žalm flauty tam moje viny kryje
srdce mi vyjmi na lavici
prohlédni zdali ještě žije
snad jsem vánoční dárek spící
když popáté zvon bije
trpícím pod zvonicí
v sádrovém otisku bolestí
se jejich duše čistou stane
až budou viny bohům odevzdané...
procitni ! zatím žije
z modrých jediná galaxie
hlas matčin v sobě nosí
od početí je člověk bosý
a letíš, letím, letí ...