Jenom tak....

Jenom tak beze strachu, bez viny
nad ránem sedět a číst zítřejší noviny,
kávovou vůní se nechat slastně opájet
a třeba snít o tajné cestě do ráje...

Jenom tak bez viny a bez myšlenky
mašlemi vyzdobit na půdě staré výklenky,
a koukat večer na hvězd zástupy
a přemýšlet, která se s kým dá do kupy...

Jenom tak bez myšlenky, bez významu
přemýšlet, jaké jen je hrát si na dámu
a třeba si to někdy zkusit na vážno
a použít do věty i slovo potažmo...

Jenom tak bez významu, bez cíle
nechat si krví protéct pár promile
a pak se kochat radostí ze ztrát a trápení
a možná vyslyšet tiché lásky vábení...

Jenom tak bez cíle a bez nadsázky
načmárat na papír jméno své lásky
a až se okouká, tak beztrestně ho zahodit
než zase pár týdnů od lásky marodit...

Jenom tak bez nadsázky, bez smíchu
mít jednou špatné svědomí od hříchu
i to je občas potřeba k přežití,
když svět už stejně naše trápení necítí...

Jenom tak bez smíchu a bez lásky
mít místo slz jen deštivé obrázky
co po tváří nám stečou průhledně
a nevšimnou si, že jde život kolem mě...

Jenom tak bez lásky a bez vyznání
někoho potkat, jak změnil se k nepoznání
a trochu zamyslet se nad časem a jak pádí
a třeba za horama vidět opět svoje mládí...

Jenom tak bez vyznání bez sebe
chtít chvilku do pekla a chvilku do nebe,
psát klady, psát zápory a tak dál
a ani nevědět, že někdo před tebou se bál...

Jenom tak bez sebe a bez všeho
vědět, že srdce přesto kluše jen pro něho
a jednou, že snad se zastaví
a někoho blížšího s láskou pozdraví...

Jenom tak bez všeho a vlastně s ničím
ptát se, proč někdy si vlastní život ničím,
proč moc váhám, moc spím, moc mlčím, moc křičím
a čím jsem pro svět? tím co všichni- tedy ničím....

A vlastně ničím a přesto vším
když nad tím dumám, tak už to vlastně vím,
znamenám hodně i když zrovna spím
protože někde uvnitř o tom zkrátka vím...

Tak tedy tvrďte, že toto nikdy nepopíše
že ani unavená múza se k tomu nepodpíše
a kdyby něco, tak je to celé jenom tak
a pořád můžu říct, že vás prostě šálil zrak....