Je noc...

Svět už chystá se ke spánku,
hlavu položil do červánku,
přikryl se bělostným oblakem
jen dlouhé nohy z peřin koukají ven...

Měsíc stírá z planet hvězdný prach
vysvětli mi, proč i teď mám trochu strach,
že to všecko patří do omalovánek a pohádek
ještě dnes mám v srdci jámu od hádek...

Velký vůz je naložený k prasknutí
neví, že ho Lev jen trochu balamutí
vůz se zdá těžký, plný, přecpaný
ale veze jen dávné zábrany...

Venuše vládne všemu, co nese noc
někdy jí Mars přiběhne na pomoc
avšak je na vážnost příliš mladý
pochopme, že neví si nějak rady...

Svět za víčky ukrývá plameny z vln moře
schovává dole to, co má být nahoře
lehce se usmíří s velikým neštěstím
a tato naivnost nic dobrého nevěstí....

...leda tak pověstné radosti z neřestí.
slepého anděla, co svedli jsme na scestí...