Zas naposled

Zas naposled se dívám do očí,
tomu, kdo srdce v koutě roztočí
a že je blíž, než v dohledu
nevím, zda tohle ještě dovedu...

Zas naposled mám ruku tvou na líčku
a vím, že naši písničku hráli jenom nám
z kapsy tahám duhovou kuličku,
no ano, já od tebe ji přece mám...

Zas naposled mě hřeje úsměv milý
a naplno chci užít tuto chvíli
než odnese ji zloděj čas
a zůstane jen odraz tvých řas...

Zas naposled jsi se mnou a chvíli můj
tak nemluv a jenom tiše stůj
at nezkazíš to kouzlo co je v nás
i samota občas skýtá pár drobných krás...

Zas naposled tu sedím a píšu do noci
sedím a píšu a kdo mi může pomoci
když ty jsi pryč a řeka plyne dál
já šašek a ty nejmocnější král...

tak proč se vždy stane to, čeho se člověk nejvíc bál???
to asi prot, že ten druhý si to mlčky tajně přál...