Víla II.

Spánkem unesena do
Čarovného světa,
Kde přiletěla ke mně
Maličká víla.

Do dlaně vložila mi
Čtyřlístek
Prý pro štěstí.

Pošeptala mi, že chtěla
Pětilístek,
Abych toho štěstí měla víc.

Pohladím jí po vlasech,
Stříbrným prachem z
Z úlomků hvězd zdobené.

Poděkuji a málem
Jí utopím v záplavě slz.

...

Znenadání zvedl se vítr
A odnesl si i čtyřlístek.

...

Tak dlouho trvalo to mé štěstí.

...

A víla pláče se mnou.