Každý z nás..

Byla v louce,
dotýkající se pšenice.
Jemné chloupky obilí,
jí píchalo jako miliony trní.

"Mraky zatežené jsou,
slunce někde jinde.
Kde jsou?
Ti andělé...?"

Slzička malá,
jako jarní rosička.
Bůh i s ní,
byl také smutný.

Průtrž jak prase,
masakr velký.
Malá chuděrka měla
zmáčené šaty.

Lehla si do pole,
do měkké hlíny.
Pak Bůh,
rozehnal všechny mraky.

Zvedla se z bahna.
Zvedla se ze špíny.
Zvedla se ze dna.
Zvedla se...

Zvedla!

"Mraky zatežené jsou,
slunce někde jinde.
Kde jsou?
Ti andělé...?

... Každý svého anděla máme,
uvnitř sebe navždy.
Když vstát nemůžem,
anděl nám pomůže."