...........

jak rozbouřené vlny
v obyčejně klidném moři

jak věčně plápolající plamen
svíce co nikdy nevyhoří

tak mylné jsou představy
bez víry v sebe
naivita prostupuje tělem
když srdcem nepozorujeme nebe

ty temné cesty dušemi osvícené
šlépěje v mléčné dráze
co utvořit si musí každý z nás
aby si vytvořil svou životní hráz

ve skalách ozvěny
na poplach bubnující
- kamenným pohledem pláčou
slzy na líci
do dlaní zrnka písku
roztříštěných hříchů
se spouští

omyté pobřeží
plné smíchu

konec sucha pouštím

našich dětí

ze světa
nevyzpytatelných
okamžiků

odvrácenou stranou mince
do rozbouřených vln
upouštíme naše
nejtajnější
skutky

abychom
na chvíli
zapomněli
na zármutky

v krutosti reality
kde
mají
a nejsou

všechny špíny světa skryty
a zůstat v nevědění

mmmm..

občas se nechat unášet sněním
a upadnout v zapomnění

(aspoň na okamžik)