Věšák

Ve večerním tichu,
když zhasnu světlo
ve své pokoji,
přemítám nad mnoha věcmi...

Moje fantazie
v ty večerní hodiny
nezná překážek,
často si představuji...

Poslední dobou
je má mysl plná
děsivých myšlenek,
děsivých i když mám oči zavřené...

Poslední dobou často
ve tmě pozoruji
svůj věšák,
je na něm plno mého šatstva...

Přes den je to obyčejný věšák,
ale ve tmě, když zhasnu světla,
mi připadne strašidelný...

Nabírá strašidelnou siluetu,
připomíná postavu
muže či ženy v kápi,
která pomalu kráčí k mé posteli...

Tiše kráčí v mých snech,
sklání se nad mým ložem
a nutí mně, abych jí dovolil
sáhnout si do mých nočních můr...

Poslední dobou se ve tmě nedívám tím směrem,
ale vždycky mě tam zrak přitahuje,
stojí tam pořád, ta černá postava,
mlčí a její přítomnost je opravdu znepokojující...

I když ve dne
je to jenom obyčejný věšák...