U měsíční brány

Vyslechl jsi dvě ozubená kola
život a smrt,
zvážil jsi ingredience mého osudu
v kombinaci s těmi,
se kterými jsem svázána,
a pochopil,
že slunečnice nemusí být vždy
tou vyvolenou
na zahrádce světla

Nebo jsem to pochopila já?

Ten řetízek dní byl
jen jakousi zkouškou
ženského světa?

Mužský princip ve mně zvítězil,
nerada to přiznávám…

Srdce držím na obojku
jako poslušného psa
a díky své povaze
mám čisté svědomí
Ve skutečnosti
…
Ve snech
Tě lákám do svých růžových spirál
a v kolébce mateřství
ruším křižovatky bojů

Na okruhu týdne
jsme se setkali
Ani jsi to nepostřehl,
když na betonových zábranách
vykvetly vlčí máky

Myslím, že se po mě staly
svatou květinou měsíce