slza z války

Dva v kruhu sloužících stojí,
hlasitě spolu diskutují.
Tu jeden z nich vytáhne dýku,
svojí vzácnou zlatou pýchu.

Dýka sklouzla po paži druhého pána,
jen kapka krve, malá rána.
Sloužící popadnou zbraně,
mají rádi své pány, postaví se za ně.

Tak ze sluhů stanou se válečníci,
po zlaté kořisti dychtící.
Jedna strana proti druhé,
přidají se i další? No aby ne.

Dvě strany ve válce veliké,
z hádky prostinké.
Celý svět ve válce stojí,
prolitá krev, zvuk zbraní.

Navzájem se všichni zničí,
nový život nevylíčí.
Slza smrti začla válku,
slza smrti, píseň ptáků.

Při noci bez luny,
skončil čas pohody,
krev stéká do vody,
zůstáváme bez víry.

Tuto píseň utrpení,
neuslyší válkou unešení.
Smrt stýská si nad koncem písně,
válka oslavuje mrtvé hříšně.

Jen smutný kraj a život žádný,
ticho mlčí, konec slavný.
Válka nebo smrt? Obě končí stejně,
ale válka krutě, smrt ukládá tě jemně.