Bánší - (Bansche)

Všude tma, jen meluzíny vzlyk,
a spolu s ní tě probudil můj křik.
V nočním šeru slyš můj plachý hlas,
někomu zde krátí už se čas.

Můj zpěv už od pradávna bere lidem spaní,
nemá sice slov, však obsahem dost ranní,
slyš můj jekotavý žal a můj táhlý pláč,
věz, i mne samou trápí, co jsem vlastně zač.

Do těla se zabodává mráz,
dle hlasu Mne pozná každý z vás.
Noční běsy u mě tančí,
už jsi ve mně poznal Bánší.

Propojená s meluzínou,
pláču, až i květy hynou,
až v tom pláči slyší kde kdo zpěv,
a jiný jen kvílení a řev.

Jsem bosá v bílém nočním prádle,
můj krok vede k tobě právě.
V očích mých se odráží jen tma,
věštím lidem proroctví moc zlá.

Hledíc do mé smutné tváře,
třeseš se, můj pohled váže.
V tváři úděs, v očích slzy,
navštíví tě smrt, už brzy.